Martina Vančurová

Se začátkem roku míváme chuť leccos změnit. Nastavujeme si předsevzetí – viz článek Velký speciál o předsevzetích. V článku 3Z – Zastavit se, zhodnotit a změnit píšeme o tom, jak je důležité se zastavit, abychom zjistili, co je třeba změnit. Tak tedy dobře. Ale jak vlastně zjistit, co vůbec chceme?

Postoj ke svým přáním
Není náhodou sobecké myslet na své sny a plnit si je? Slýcháváme – nebuď sobec, mysli na ostatní. Myslet na ostatní a dělat to, co mi dělá dobře (samozřejmě, abych tím nečinil nedobře ostatním), se však nevylučuje. Čím více jsme spokojeni sami se sebou, tím více spokojenost vyzařujeme a můžeme ji přenášet i na ostatní. Sebemrskačské biče můžeme tedy klidně zahodit, jsou k ničemu.

Proč je to důležité
Potřebujeme vědět, co chceme, abychom mohli pozorovat, jestli se tím směrem ubíráme, jestli konáme v duchu svých tužeb, žijeme-li takový život, jaký chceme. Věnujeme svou pozornost tomu, co je pro nás důležité? Pěstujeme zahradu svého života? Nebo naopak většinu své energie mrháme na věci, které nás trápí a jsou pro nás nepříjemné? Dá se to celkem snadno zjistit. Poslouchejte, co říkáte, o čem přemýšlíte. Jaká slova vypouštíte z úst a co se vám honí v hlavě? Může to být pěkně drsné zjištění, že ano? Kolikrát přijdeme na to, že je to přesně naopak: většinu času se zaobíráme tím, co vůbec nechceme.

Vím, co nechci
Často je pro nás jasnější, co už nechceme, co nás štve, s čím bychom rádi skoncovali. Svá přání určitě nebudeme definovat ve smyslu už nechci aby …, nebo už nebudu…, ale vědět, co nechci, může být dobrý začátek. Od toho, co nechceme, se snáze dostaneme k tomu, co chceme. Obraťme to, co nechceme, do opaku. Je to to, co chceme? Možná ne tak docela, ale svá přání můžete poopravit. To, co nechceme, nás nasměruje správným směrem a postupnou kalibrací to vyladíme.

A proč a proč a proč?
Vědět co, chci ale nestačí. Abychom pocítili, že to, co si přejeme, je důležité, musíme zjistit, proč po tom toužíme. Teprve proč za sebou skrývá naši touhu. Teprve proč odhalí, co si ve skutečnosti přejeme. Pořád dokola se ptejme proč a proč to chceme. Když dojdeme až na úplný konec a dál už to prostě nepůjde, zjistíme, co je naše skutečná motivace. Se zjištěním svého proč získáme sílu a neochvějnost. Budeme totiž vědět, že to, co si přejeme, není jen nějaký vrtoch, ale pro nás bytostně důležitá věc. Nejspíše zjistíme, že má co dělat s našimi hodnotami.

Co je pro mě nejdůležitější?
Hodnoty jsou principy, na kterých stavíme svůj život. Jsou to věci, kterým věříme. Když to pochopíme, najednou nám před očima vyvstane naše touha v novém světle. Vše bude rázem krystalicky jasné. Naše hodnoty se stanou argumenty pro naše konání a kompasem naší životní jízdy.

Zpět do přítomnosti
Pak se vraťme k tomu, jak to v našem životě vypadá právě teď. Nepropadejme panice, vidíme-li obrovskou propast mezi realitou a tím, jak bychom to chtěli mít. Teď totiž nejen víme, co chceme, ale taky proč. Není třeba radikálních gest. Jděme po malých krocích. Co je to nejmenší, co můžeme udělat, aby do našeho života vstoupila nová kvalita, po níž toužíme? Čím víc, klidně i maličkostí, začleníme do svého života, o to dřív se začne stávat takovým, jaký ho chceme mít.