Dvě hrůzné sestry – mentální anorexie a mentální bulimie

Mgr. Miroslava Pešlová

„Nemůžu tam jít, nevím, co říkat, o čem bychom se bavily, to mě nezajímá, co bych tam dělala, bude tam jídlo, mám strach si dát jídlo a nemůžu si ho dát, to bych nezvládla tam jít, nemůžu tam jít.“

A Rebeka opět neodpověděla na zprávu kamarádce, která ji zvala „na kafe“. Opustila chatovou konverzaci a dál „se ponořila“ do virtuálního světa svých oblíbených aplikací na telefonu, kde nyní trávila již téměř veškerý volný čas.

Rebeka je dívka, která má 16 let, je nemocná. Má poruchu příjmu potravy PPP, která nejprve začala poruchou mentální anorexie MA. Dle MKN-10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) je MA porucha, která je charakterizovaná úmyslným snižováním váhy, jež si pacient způsobuje a udržuje sám. Vyhýbá se jídlům „po kterých se tloustne“ a užívá jeden nebo několik z následujících prostředků: vyprovokované zvracení, vyprovokovaná defekace, užívání anorektik, diuretik, nadměrné cvičení. Stále u něj přetrvává strach z tloušťky a zkreslená představa o vlastním těle jako vtíravá a ovládavá myšlenka a ukládá si za povinnost mít nízkou váhu.

PPP se u Rebeky vyvinula postupně a její počátky spadají do období 12 let. Nebudeme konkretizovat všechny podněty, které ji mohly vyvolat, neboť se jedná o společné působení mnoha faktorů. Řekneme si pouze, že Rebeka vyrůstala v podmínkách, „kdy to měla složité“. V 6.třídě v období, kdy se dívkám mění dívčí postava do ženských tvarů, se vnímala jako silnější a na ZŠ ji začali spolužáci nadávat „špekoune“. Cítila se jako odpadlík, sama, bylo jí smutno. Pocit „být odpadlíkem“ u dívky „s historii“ odstartoval vznik poruchy. A my budeme zejména sledovat vývoj myšlenek spolu s chováním. Je potřebné podoktnout, že období dospívání je těžké, plné pochyb a otazníků „kdo jsem“.

Rebeka se začala zaměřovat na zdravou stravu a především potraviny, po kterých „se netloustne“. A začala cvičit. Postupně stále více ubírala potraviny a přísun jídla a cvičení zařazovala hned po jídle „aby to dala pryč“. Dříve jedla s chutí. Potraviny, které si však nyní nezakázala, ji postupně přestaly chutnat – stále stejné „vše se točilo kolem neuspokojivého jídla“. V 9. třídě téměř přestala jíst. „Když vydržím, hlad přestane. Nemusím jíst, nepotřebuji to.“ „Stávám se lepším, když nejím.“ Vnímala se „jako dobrá“, že vydrží nejíst – tedy „to kontroluje“. Zároveň však cítila úzkost, napětí a naštvání, že má hlad, ale „nemůže jíst, protože jídlo je špatné pro ni, dělá ji tou, kterou ona nemá ráda – tlustou“. A doprovodný, intenzivní a stále provázející pocit „jak to, že nejsem šťastná!“ (když se tolik snaží, vydrží a nejí). Pozorovala ostatní se závistí, že „druhý jí“ a nechápala, že „nemá výčitky svědomí a jídlo si užívá“. Cítila velké zneklidnění soustavným hodnocením druhých těl (třeba na ulici) „jak mohou takhle vypadat a necítit stud“. Viděla, že se tělesně mění, „nebylo to stále dost“ (nepřišel pocit štěstí), zároveň ji začaly padat vlasy a třepit se nehty, přestala menstruovat. Před propuknutím PPP ji bavila řada aktivit, ale dávno je přestala dělat – jednak proto, že na ně neměla sílu, protože byla fyzicky slabá a jednak v mysli měla jenom myšlenky o jídle. „Nemůžu se nasnídat, svačit, jít s někým ven, protože mám strach, že tam bude jídlo a nemůžu si ho dát.“ Začala žít izolovaně v nepřetržitém napětí a úzkosti jen ve své hlavě, jak vypadá a přestala žít život kolem – kamarádky, záliby, těšení se na něco. A jsme u úvodní citace na začátku článku.

Někdy v období 1.ročníku střední školy se u Rebeky rozvinula PPP mentální bulimie MB. Dle MKN-10 se jedná o poruchu charakterizovanou opakujícími se záchvaty přejídání, přehnanou kontrolou tělesné váhy a k aplikaci krajních opatření, aby pacient zmírnil „tloušťku vyvolávající“ účinky požité potravy, užívá zvracení (a jiné způsoby). Poruchu lze pokládat za následek trvající MA (někdy opačné pořadí), zhoubný vzorec přejídání s následným zvracením se pak ustálí. Opakující se zvracení představuje riziko vzniku somatických komplikací (tetanie-svalové křeče, které se mohou nekontrolovaně stahovat, což může vést k spastickým pohybům až k ochrnutí. Dále pak epileptické záchvaty, srdeční arytmie, svalová slabost) a další značný ubytek váhy.

Pojďme se chvíli zastavit pro hlubší porozumění textu a rozviňme některé myšlenky.

Jsem dobrá – kontrola a „štěstí hubeného“ – Rebeka zažívala různé situace (třeba se něco nepodařilo, nebylo to „dost“ dobré, hádka rodičů, konflikty, náročné situace a ztráty, nadávky spolužáků atd.). Cítila se v nich špatně, mnohdy zažívala úzkost a měla pocit, že s tím nemůže nic dělat, ovlivňovat, kontrolovat. Začala se postupně více a více zaměřovat na to, co „kontrolovat“ mohla – přísun jídla a manipulaci s ním (extrémní cvičení, zvracení). Když vydržela nejíst, cítila se dobrá „ovlivňuji to“ (pak „nemusela myslet na jiné situace a jak se v nich cítí“). V nevědomém mechanismu ji velmi „pomáhal“ tlak „upraveného“ virtuálního světa „hubených a šťastných“. „Vždyť, když se směje a je hubený, tak je krásný a šťastný!“ „Oni to dokážou, já taky!“ V plném rozvinutí PPP Rebeka vnímá, „že už to nemůže“ kontrolovat a v silné úzkosti pociťující bezmoc „následuje rozkaz svých myšlenek: NESMÍŠ JÍST!“

„Aby to dala pryč“ (jídlo) a „vše kolem neuspokojivého jídla“ – jídlo začalo nést negativní význam, ale zároveň bez něj nelze žít (velký rozpor v mysli). Dlouhodobé asketické odmítání potravy a „užívání potravy bez vnímání chuti – automaticky“ se postupně začalo střídat se záchvatovými stavy přejídání velkého množství potravy s následným zvracením – nazývaném také „vlčí hlad“.

Léčba PPP vyžaduje komplexní a dlouhodobý přístup psychoterapeutický (kombinace individuální terapie, rodinné, případné hospitalizace a dalších forem léčby) spolu s psychiatrickým (medikace).

Proč hrůzné sestry MA a MB? Poněvadž „dostat se do jejich bludného kruhu“, se stává hrůzou pro člověka.

Jméno a příběh sám je vymyšlený. Děkuji svým klientům za laskavé svolení uvést některé jejich myšlenky.

Photo by Alexander Grey on Unsplash

Neo Centrum

Novinky