Nebezpečná dynamika lidských vazeb: Kruh závislosti a spoluzávislosti v nitích mezilidských vztahů
Autor: Mgr. et Bc. Němec Radek
22. 12. 2023
Vznik a vývoj závislosti často považujeme za reakci na dlouhodobou nerovnováhu či nepohodu v životě samotného jedince. Závislost a spoluzávislost jsou ale pojmy, které se týkají nejen individuálního chování, ale také dynamiky v mezilidských vztazích a neoddělitelně k sobě patří.
Zatímco závislost může odrážet silnou potřebu něčeho, jako jsou látky nebo určité chování, spoluzávislost nás pak zavede do složitějších sfér vztahů, kde jedna osoba silně reaguje na potřeby a chování druhé. Často se tak děje na podvědomé úrovni. Podívejme se na závislostní chování ve spojitosti se spoluzávislostí od nejbližších osob a na to, jak tato dynamika může ovlivňovat naše životy.
Jak víme, závislostní chování může mít různé podoby. Může se týkat návykových látek, jako jsou alkohol nebo drogy, nebo se může projevovat v nezdravých vzorcích, jako jsou nadměrné pracovní nasazení nebo závislost na sociálních médiích, potažmo celá další škála různých podob. Často má kořeny v hledání úniku od stresu, od emocí, tlaku, nespavosti, úzkosti či depresivních poloh. Tyto formy závislostí nejsou vždy jednoduché, a mohou mít výrazné dopady na fyzické i duševní zdraví jednotlivce.
Spoluzávislost je fenomén spojený s tím, jak se jednotlivci postaví k závislým osobám ve svém okolí. Charakterizuje se silným zaměřením na potřeby druhých, často na úkor vlastních potřeb a hranic. Lidé trpící spoluzávislostí mohou cítit nutkání kontrolovat a řešit problémy druhých, často na úkor svého vlastního pohodlí a blaha.
V případě, že bychom neměli pochopení pro tyto věty, je třeba si uvědomit, že to je vzorec rysů, který se často vyskytuje v rodinném okolí závislého jedince, tedy okruh těch nejbližších osob, které často nazýváme a označujeme jako osoby podporující. Rodinní či nejbližší příslušníci často umožňují závislostní chování, a nevědomě jej podporují. Mluvíme o fenoménu, kdy nejbližší osoba nedokáže unést „nezávislost“ či zodpovědnost za svůj život u závislého jedince.Díky uspokojování potřeb člověka disponující závislostním chováním si často spoluzávislá osoba potvrzuje svoji hodnotu, díky které si vytvoří koncept „falešného Já“, a to je velmi silné podhoubí pro růst závislostního chování. Vyskytují se samozřejmě i opačné příklady, kdy nejbližší osoby závislostní chování zlehčují, nebo podceňují. Tyto nejbližší osoby prakticky závislost u blízkého jedince potřebují ke svému nasycení potřeb. Motivace či pohnutky pro toto chování často jedinci nachází ve svém nedostatečném pocitu sebehodnoty, či neschopnost se vymezovat a protlačit své potřeby. Vyskytují se tak v roli obětí, kdy doménou je vydržet závislostní chování nejbližšího člověk i přesto, že to spoluzávislému velmi vadí. Tato tolerance závislostního chování může podvědomě spustit korupční prostředí, kdy nejbližší okolí závislého člověka se nadřazuje nad identifikovaného jedince závislostí, často tak přejdou do moralizující či soudící role, která opět spoluzávislému sytí či dodává potřebné pocity, které v jeho životě absentují.
Je tedy nezbytné neoddělovat pojmy závislost a spoluzávislost, které vytvářejí složitou dynamiku v mezilidských vztazích. Osoba se závislostními sklony tak nezištně může hledat podporu a pomoc od svého okolí, což může vyvolat také nevědomou či vědomou spoluzávislost u těch, kdo jsou blízko. Tím vzniká začarovaný kruh, kde se obě strany navzájem posilují v jejich specifických vzorcích chování.
