Mgr. Miroslava Pešlová
„Ne, už zase. Proč zrovna já. Nemůžu se hnout. Všichni to vidí. Co když spadnu. Někdo mi něco udělá. Mám strach. Co se stane. Nemůžu dýchat. Moje ruce. Brní mi ruce. Klepou se mi nohy. Slyším srdce, buší mi. To musí slyšet i ostatní. Co to je? Je to jako balvan. Tlačí mě na hrudníku. Chce se mi zvracet. Nepůjdu tam. Nevydržím tam. Pozvracím se. Nemůžu tam jít. Musím domů. Ať se mi nic nestane. Ať už je to pryč.“
A Maruška, která velmi pomalu kráčela po chodníku, se na své cestě do školy zastavila, otočila se směrem zpátky a rychlým tempem se vracela domů.
Máme zde ukázku myšlenkového pochodu dívky a jejich intenzivních tělesných pocitů a vegetativních reakcí, dívka právě zažívá panickou ataku. Dle MKN -10 (Mezinárodní klasifikace nemocí) se panická ataka řadí mezi úzkostné poruchy.
Pojďme za příběhem Marušky, abychom se s ní seznámili. Maruška má 17 let a navštěvuje 2. ročník střední školy, kterou si vybrala a která ji zajímá. Asi od 8. třídy Maruška popisuje, že zažívá stavy napětí ve školních situacích při mluvení nahlas např. při zkoušení, prezentaci, přednášení apod. Má obavu, že se bude červenat, zadrhne v hlase, bude koktat, udělá chybu a vše uvidí spolužáci. Ztrapní se, zesměšní a pro ni významově situaci nezvládne. Maruška totiž tyto projevy slučuje se svými schopnostmi, což znamená, že jejich výskyt (zčervenání, napětí v hlase atd.) pro ni představuje selhání, cítí se pak neschopně a hloupě. A „ohrozí“ tím získání výborného výsledku. Výborný výsledek v „sobě neobsahuje projevy“, za které má stud. Snaží se jej zajistit pečlivou přípravou. Čím častěji však zažívá stavy napětí, které rostou do úzkostí ze situace, zhoršuje se její soustředění na učivo, neboť úporně myslí na neztrapnění se v situaci a stává se více nejistá, nesoustředěná, a i přes intenzivní přípravu na učivo do školy se cítí „dostatečně“ nepřipravená. Na neztrapnění se myslí úporně a snaží se vzrůstající napětí potlačit, aby nebylo viděno ostatními.
Bohužel tlak, který na sebe vyvíjí, vede k nárustu úzkosti a k rozšíření projevů na třes hlasu, rukou atd. A Maruška zažívá pocit, že výskyt těchto projevů nemůže dostat pod svou kontrolu („nechat je zmizet“), je vyčerpaná ze své snahy, aby nebyly znát a „potvrzuje si“ nezvládnutí situace. Narůstá pochybování o sobě sama. Dostává se do „bludného kruhu úzkosti“, neboť zažívá silnou bezmoc, se kterou si neví rady a kterou neumí ovlivňovat.
Dle MKN 10 zařazujeme strachy soustřeďující se na situace na veřejnosti – mluvení apod. spojené se strachem ze zvědavých pohledů jiných mezi sociální fobie. Sociální fobie se mohou projevovat červenáním, třesem rukou, obtíží při pohledu z očí do očí, strachem ze zvracení na veřejnosti atd. A tyto projevy – symptomy mohou progredovat až do panických atak. V popředí je významný projev vyhýbání se fobickým situacím. Sociální fobie jsou obvykle spojeny s nízkým sebehodnocením a strachem z kritiky.
Nástupem na střední školu došlo u Marušky k postupnému nárustu úzkostí až do stavu vzniku panické ataky, které jsme byli svědkem na začátku příběhu. Úzkosti se týkají nejen výkonových situací ve škole – např. před testem, ale rozšířily se i na kontakt s vrstevníky ve škole. Maruška má tíseň, že se o ni baví ostatní, pomlouvají ji, vysmívají se jí, že vidí, že „je divná“, že na ni poznají, že má úzkost, které sama nerozumí. Má obavu, že ve škole dostane panickou ataku. Pozvrací se, nebo se jí „něco stane“ a všichni to uvidí. Těmto úzkostným pocitům se chce Maruška vyhnout, stává se, že do školy nedojde a vrátí se domů. Ve chvíli, kdy se vrací domů, se masivní úzkost snižuje, ale neodchází zcela. Trvalé napětí zůstává v nějaké formě „v těle a mysli“ jakoby na pozadí všech aktivit. Maruška necítí klid, ale stálý pocit tlaku, uvědomuje si, že školu přestává zvládat, že se začíná stále více a více izolovat a přestává si věřit. Navíc vyhnutí se situaci zvýší úzkost ze situace a podporuje další vyhnutí se.
Panická ataka je charakterizovaná záchvatem intenzivního strachu, vnitřní nepohody a doprovodných fyzických projevů, během několika málo minut dosahuje maxima a trvá zpravidla několik minut. Symptomy mohou být různé, ale společný je náhlý začátek, bolest na hrudníku, pocity dušení a jiné, objevuje se strach ze ztráty sebeovládání, ze zešílení. Při panické atace nemocný prožívá vzrůstající strach a intenzitu symptomů, takže se snaží utéci. A jestliže k tomu dojde ve specifické situací (např. škola), může se nadále této sociální situaci vyhýbat. V extrémních případech může vést vyhýbání se sociálním situacím k téměř úplné sociální izolaci. Na panickou ataku často navazuje trvalý strach z další ataky. Strach ze strachu, z úzkosti se nazývá anticipační úzkost.
V terapii se Maruška učí jednak porozumět „křivce úzkosti“ jejímu nárustu a po dosažení maxima (úzkost nenarůstá donekonečna) klesání a jednak situaci „výdrže, nevyhnutí se“ a tím zvládnutí situace trénovat. Paralelně se Maruška učí napětí regulovat, zklidňovat se prostřednictvím práce s dýcháním. Velmi podstatnou součástí terapeutického procesu je porozumění „významu strachu“ nejen v kolektivu vrstevníků ve škole. Porozumění zahrnuje i téma sebehodnoty, zvědomování vztahů a postojů s druhými a pochopení vlastních emocí.
Jméno v příběhu a příběh sám je vymyšlený.
Photo by Meghan Hessler on Unsplash
Potřebujete pomoc?
Můžete nám poslat zprávu nebo nám zavolat každý den od 8 do 20 hodin. +420 770 143 385
Tato webová stránka používá cookies
Můžete buď všechny povolit níže tlačítkem „Souhlasím se všemi“, odmítnout nebo nastavit podrobně "Detailní nastavení". Výběr můžete také později změnit. Více informací o cookies v Zásadách používání cookies.