Užívání návykových látek provází lidstvo od nepaměti. Drogy ale mění to, jakým způsobem vnímáme a prožíváme svět kolem nás. Existuje jich celá řada s různou škálou účinků, kdy se po jejich užití můžeme cítit veselí až euforičtí, plní energie, inteligentnější a výkonnější nebo naopak utlumení, bezmocní, sklíčení, zoufalí, vyděšení či rozrušení, a to v závislosti na droze, stupni naší závislosti na ní a jejím užívání.

Důvodem, proč po droze sáhneme, může být touha vyzkoušet něco nového, zvědavost, snaha vyrovnat se okolí, ale i životní situace, před kterou se snažíme utéct. Užívání drog může sloužit jako vyrovnávací mechanismus nepříjemných pocitů a situací. Pokud se ocitneme pod tlakem, možná užíváme drogy, abychom si ulevili a zmírnili napětí, které v nás je.

Zatímco návykových látek je mnoho, závislost je jen jedna. Každý závislý může procházet  třemi fázemi.

V té první se dostavují pocity nadšení, příjemné a intenzivní prožitky. Užívání drogy má zatím jen minimální sociální a zdravotní rizika a k uspokojení stačí relativně malé množství látky.

Ve druhé fázi dochází ke ztrátě kontroly nad užíváním. Závislý posouvá hranice, které si předsevzal (např. neužívat látky v práci nebo v době, kdy se stará o děti apod.). Droze se podřizuje čím dál víc, vyhýbá se lidem, kteří by závislému mohli v užívání zabránit, začíná si vymýšlet a cyklit se v kruhu nalhávání sobě i ostatním. V této fázi se závislí lidé často snaží přestat, ale nejsou toho schopni.

V poslední fázi se veškerá pozitiva, která závislému dříve dávka přinesla, zcela vyčerpala. Užívání už neslouží ke zlepšení normálního stavu, ale, přinejlepším, se stává jen dočasnou a problematickou úlevou od fyzické nebo psychické bolesti, kterou závislý prožívá, pokud právě není pod vlivem návykové látky (nebo když začínají abstinenční příznaky).