Mgr. Miroslava Pešlová

„Teď musím vytáhnout mrkev ze sáčku v lednici na přípravu polévky. Než otevřu ledničku, musím 3x poklepat na pravý roh dvířek směrem k oknu. To třetí klepnutí nebylo dodělané přesně. Musím znovu, ale aby se nic nestalo, tak 3x více (devět klepnutí). Je tam 7 mrkví, musím vzít jednu. Ale nevím, kterou mám vybrat. Nemůžu to rozhodnout, protože, co když se nerozhodnu správně? Když už vytáhnu jednu, pak to nemůžu vzít zpátky. Bude to špatně a může se něco stát. Mám strach, aby se nestalo něco špatného, třeba něco s Leuškou. Teď jsem neklepla správně, nebylo to přesně na pravý roh. Musím klepat znova. A musím to udělat správně. Takže musím 3x více (27). Co když to teď neudělám správně? Co když se to zase nepodaří? Pak nemůžu otevřít lednici. Matouš zapomněl a mrkev nevytáhnul ze sáčku. Když by ji vyndal z lednice, tak už bych se nemusela rozhodovat. Protože já to můžu rozhodnout špatně. A pak by se mohlo stát něco špatného. Kolik je hodin? To už nestihnu uvařit. To už zase nemůžu vůbec nic stihnout. Jsem úplně neschopná! K ničemu! Ani blbý oběd nezvládnu! Vždycky všechno zkazím!“

A Rebeka se sesunula v úzkosti a silném napětí na podlahu v kuchyni, vyčerpáním plakala a cítila „ztracení se“ v čase bludného kruhu obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD).
Kdo je Rebeka? A co úvodní citace představuje? Rebeka je mladá, vdaná matka 2letého dítěte, které byla diagnostikována OCD. Úvodní úryvek představuje její projevy (symptom) OCD v myšlení a chování.

Podle DSM-5-TR (diagnostický a statistický manuál duševních poruch) podstatným rysem OCD jsou opakovaně se vyskytující vtíravé myšlenky – obsese nebo nutkavé akty – kompulze. Obsese jsou představy, impulzy, které se vtírají do mysli, většinou vyvolávají úzkost a jedinec se je snaží potlačit, ignorovat nebo neutralizovat činy – tj. provádět kompulze. Kompulze znamená stereotypně se opakující chování (mytí rukou, rovnání, kontrola věcí) nebo duševní procesy (např. modlení, počítání, tiché opakování slov), které se jedinec cítí nucen provádět podle pravidel, která musí být přísně dodržována. Chování je zaměřené na předcházení či zmírnění úzkosti nebo zabránění obávané události, avšak toto chování není realisticky propojeno s tím, čemu má zabránit, nebo je výrazně přehnané. OCD patří mezi úzkostné poruchy, s obvyklým počátkem v dětství a u osobnosti (před onemocněním) jsou často výrazné anankastické rysy (nadměrná pečlivost „puntičkářství“). Rizikovým faktorem, který se podílí na příčině, je událost vyvolávající stres.

A nyní se pojďme vrátit zpět do kuchyně k přípravě oběda. Zde můžeme vidět rituály, které má nemocná spojené s konáním určité aktivity. Tyto rituály „musí“ udělat, aby se nestalo něco špatného a musí je udělat „přesně“ (vše vytváří sama). Konkrétně Rebeka má rituál počítání (kompulze) spojený s klepáním a absolvováním rituálů „chce ochránit“ (vtíravá myšlenka-obsese o úzkosti z nemoci) svou malou dceru před případnou nemocí, aby se jí nic nestalo (dcera je zdravá). Když Rebeka nepoklepe „správně“, musí znovu, ale za chybovost je potrestaná (sama vynáší trest). Musí 3x více poklepat pro nápravu a odvrácení „případné hrozby“ (nemoci). Společně s OCD symptomem (projevem) počítání se přidružuje výrazná nerozhodnost a pomalost - (v sáčku je 7 mrkví a má obtíž se rozhodnout pro jednu, neboť se musí rozhodnout „správně“). Když probíhá průběh rituálu a jeho stoupající se opakování, zřetelně s ním roste i tíseň a úzkost (už to chce mít za sebou, ale správně, aby mohla pokračovat – vařit). Představa dalšího úkonu – rozhodnutí o volbě mrkve je náročná, neboť Rebeka zažívá čím dál intenzivnější pocit, že nezvládne svůj záměr – otevřít lednici. Již je silně zpochybněná (pochyby o sobě narůstají), „potvrzuje“ si svou neschopnost uvařit a vyčerpáním od záměru vaření upouští – selhává. Rebeka si povětšinou snaží pomoci tím, že některé úkony udělá manžel – vytáhne mrkev on. Tím však Matouš Rebece nepomáhá. Proč? Protože vykonáváním těchto činností za ni vytváří a podporuje závislost Rebeky na něm. Rebeka se "dostává do pozice oběti nemoci", které je potřeba pomoci - "když se stavím do role oběti, nemusím dělat rozhodnutí". S rostoucím vývojem závislosti na Matoušovi zároveň klesá Rebeky schopnost zvládat sama. Náš příběh pokračuje rozšiřováním OCD, a to zapojováním manžela do rituálu. Co to je? Matouš vykonává rituál – klepe za ni. Chce ji ulevit, neboť vnímá její úlevu od napětí a snížení úzkosti, k čemuž po "úspěšném" absolvování rituálu dočasně dochází. Avšak před další aktivitou opět proces rituálu spolu s úzkostí nastává. Zapojováním druhého do OCD se i tento dostává pod silný tlak. K dalším Rebečiným OCD symptomům, kde počítá, poklepává a zažívá výraznou nerozhodnost, patří: oblékání, jít přes práh, ovládání elektrospotřebičů.

„Většinu věcí převzal manžel, neboť nedokážu nic dokončit. Trvá to moc dlouho, radši se vyhnu. Tím, že věci nedělám, nežiju. Jak je možné, že OCD musím dělat, když vím, třeba při mluvení s vámi, že je nesmysl klepat! Jenomže pak to přijde a nemůžu to ovládnout, i když se opravdu moc snažím. Cítím, jak nechci, ale jen v úzkosti následuju a jsem ovládána! A někdy i oddálím klepání, ale pak se to nakupí násobně a musím klepat ještě déle! Jsem úplně bezmocná, nemůžu o ničem rozhodovat! OCD mi ničí život!“

Léčba zahrnuje psychoterapii často kombinovanou s medikamentózní léčbou. V psychoterapii se učí klient pomoci si v krizových situacích, zároveň se učí své poruše porozumět a zacházet s ní, čímž zažívá úlevu. Dále pak nacházet nástroje, které mu pomáhají kontrolovat své chování.

Jména v příběhu a příběh sám je vymyšlený. Děkuji s úctou svým klientům za umožnění popsání jejich myšlenek.

Photo by Pawel Czerwinski on Unsplash