Mgr. et Bc. Radek Němec

Suchý únor, texty, články, řádky, slova, písmena, která k tomuto fenoménu čteme a vidíme, často vypadají nějak takto:

Tradice „suchého února“ a podobných akcí, které omezují konzumaci alkoholu na měsíc, mohou skýtat více než jen symbolický význam. Nová studie WHO v časopise New England Journal of Medicine, potvrdila, že čím méně alkoholu jednotlivec vypije, tím nižší jsou dopady na jeho zdraví. Výzkum shrnul několik desítek kvalitních studií a ukázal, že snížení konzumace alkoholu má spojitost s menším rizikem vzniku rakoviny ústní dutiny, jícnu, prsu, hrtanu a tlustého střeva a dalších. Nedostatečné jsou důkazy o snížení rizika rakoviny jater a krku.

Studie potvrdila, že klíčovým faktorem při vzniku rakoviny je acetaldehyd, který vzniká rozkladem alkoholu. Menší konzumace alkoholu snižuje expozici této toxické látky. Nedávný výzkum také naznačil, že krátkodobé vysazení alkoholu má pozitivní vliv na koncentraci, spánek, cholesterol, tlak, hmotnost a jaterní tuk.

Tyto texty, které podporují osvětu v tomto fenoménu mluví jasně, čím méně jedinec vypije, tím menší je riziko vážnějších následků. Následků tedy převážně somatické problematiky, kterou jedinec pocítí na svém těle, bolestnou, nepříjemnou, obtěžující. Jak překvapující či objevné by se chtělo s menší dávkou ironie podotknout.

 

Co kdybychom se na tento fenomén podívali jinou odbornou optikou, která se může vyskytovat v terapeutických místnostech.

„A držíš suchý únor?“ „Držím, a vydržím, takže nemám problémy s alkoholem“.

Takto vypadá jeden z typických rozhovorů před únorem, v průběhu února či po něm.

 

Únor, nejkratší z měsíců, respektive v letošním roce o jeden den navíc, 29 dnů, které mnozí označují za „suché,“ nejen kvůli nepřízni počasí, ale také díky populárnímu trendu – alkoholové abstinenci. Tento fenomén, známý jako „suchý únor“ získal na popularitě v posledních deseti letech, kdy se stále více lidí rozhodlo dát svému tělu odpočinek od alkoholu po prázdninovém, vánočním období plném oslav a veselí.

Zdá se to být rozumným rozhodnutím – představit si zlepšení zdraví, lepší spánek, lepší sexuální život, a možná i úbytek váhy během jednoho měsíce, a taky hlavně, potvrzení, že nejsem alkoholik nebo bych měl problémy s alkoholem. Co kdybychom se na to podívali jinak, hlouběji, z jiné perspektivy, může se otázka postavit takto: Je toto období alkoholové abstinence paradoxně méně efektivní, než bychom si mohli myslet, pokud pomineme fyzickou závislost?

Nutno říct, že je důležité pochopit, jak již bylo zmíněno v začátku článku, že alkoholová abstinence má své nepopiratelné výhody. Může to vést ke zlepšení fyzického zdraví tím, že sníží zátěž na játra, podpoří lepší spánek a zlepší například celkový stav pleti a somatického stavu jako celku. V duševní oblasti může mít tento měsíc potenciální pozitivní vliv na emocionální stabilitu a psychické zdraví. Myšlenka, že abstinence od alkoholu nemusí automaticky znamenat zlepšení celkového zdraví, se nám v ordinacích či terapeutických místnostech potvrzuje velmi často, byť se nám na první pohled nemusí jevit tak jasně. Samozřejmě v lepších případech na to přijdeme společně s klientem, v horším případě klient nedorazí do léčby či terapie a tuto skutečnost si neuvědomí.

Primární otázka motivace a přístupu k alkoholu, která je viditelná z fenoménu „suchého února“ může hrát klíčovou roli. Pro některé lidi může být suchý únor jednoduše formou sebekázně a testem vůle, speciálně faktorů, které v léčbě závislostního chování již prokazatelně nevítáme s tak otevřenou náručí jako to bylo za dob Jaroslava Skály. Byť svoje místo v určité části léčby mají, mohou ale velmi závažně zkreslovat současný stav jedince a díky vůli či disciplíně nevidí problematiku závislostního, škodlivého či rizikového užívání jedince tak jasně. A bez skutečného pochopení a zájmu o dlouhodobé zlepšení existuje riziko, že lidé si mohou říct, že od únoru jsou „volní“ a opět se ponoří do předchozích návyků, často ještě ve větší míře, než tomu bylo před únorem. Tento měsíc se tak stává spíše zesilujícím a podporujícím prvkem v alkoholovém opojení.

Důležitým faktorem je také to, že každý jedinec je odlišný, a co funguje pro jednoho, nemusí nutně fungovat pro druhého. Někteří lidé mohou mít pozitivní zkušenosti s alkoholovou abstinencí, zatímco pro jiné to může být spíše zátěžové a mohou se cítit omezeni ve svém životním prospívání. Nicméně, aby byly dosaženy trvalé změny a skutečné zlepšení zdraví, je nezbytné přistoupit k otázce alkoholu s realistickým a udržitelným přístupem, který reflektuje individuální potřeby každého jednotlivce.

Pak je tedy jen na nás, pokud přistoupíme na jeden suchý měsíc v roce v domnění, že je vše v pořádku, jak naše somatické, psychické zdraví či sociální, rodinné a nejbližší vztahy. A zda přijmeme názor některých předních odborníků, kteří vidí například v jedné skleničce červeného vína denně příležitost ke zlepšení zdraví, zejména v oblasti kardiovaskulárního systému. A co třeba doporučení piva jako skvělý zdroj vitamínů? Tato doporučení odborníků vytváří nebezpečnou perspektivu.

 

Jak bylo zmíněno, alkohol jako jeden z hlavních karcinogenů je progresivní, a jeho dopady jsou daleko vážnější než dopady, které bychom mohli brát jako zlepšení a podporu zdraví. Bráno širším kontextem, je jen na nás, pokud přistoupíme na tuto “zdravou” strategii, a budeme užívat malou dávku alkoholu v konstantním čase, kterou si obhájíme zlepšením zdraví v domnění, že si zajistíme lepší kardiovaskulární funkce. V těchto případech rozhodnutí, si prakticky a fakticky zvolíme, že nebudou například vidět potenciální dopady na játra, které jsou neoddělitelně spojeny s konzumací alkoholu.

Závěrem je nezbytné dodat, jedno ze základních doporučení WHO, které shrnuje, obsahuje a avizuje všechno potřebné, které vydá více než desítky studií či článků, tím doporučením je, že „neexistuje bezpečná míra konzumace alkoholu“.