Tajemná krize: vrcholoví hokejisté a boj s kokainovou závislostí
Mgr. et Bc. Radek Němec
23.4.2024
Vrcholoví hokejisté jsou často vnímáni jako vzoroví sportovci, kteří symbolizují odhodlání, tvrdou práci a věrnost svému týmu. Za zdí slávy a úspěchu se ale také může ukrývat temná stránka – závislost na kokainu. Tato problematika se stává stále více viditelnou a vyvolává otázky o tom, jak sportovní průmysl a společnost jako celek mohou pomoci těmto hráčům překonat jejich boj, a také otázku, jak to vlastně celé ve skutečnosti je.
Kokain sám o sobě je silně návyková droga a má pro hokejisty zvláštní lákadlo. Jeho stimulační účinky mohou zvýšit výkonnost na ledě, poskytnout dočasný pocit euforie a sebedůvěry a potlačit únavu. Avšak cena této krátkodobé výhody je obrovská. Kokain může mít devastující dopady na fyzické zdraví, mentální stabilitu a kariéru sportovce.
Pro mnoho vrcholových hokejistů je tlak na výkon obrovský. Od očekávání fanoušků a manažerů, či rodičů, převážně otců, až po vlastní touhu po úspěchu, hráči čelí nekompromisnímu tlaku, který může vést k útěku do drog. Navíc, životní styl spojený s profesionálním hokejem – časté cestování, nedostatek stability a vystavení se pokušení – může být pro ně zvláště náročný.
Je důležité si uvědomit, že závislost na kokainu není jen problémem samotných hráčů. Tato situace má také dopad na jejich týmy, rodiny a fanoušky. Kokainová závislost může způsobit rozpad vztahů, snížení výkonnosti na ledě a dokonce mít právní důsledky pro hráče a jejich sportovní tým.
Jak tedy můžeme přistoupit k této problematice? Začíná to uznáním, že závislost na kokainu není jen morální selhání, ale složitý zdravotní problém, který vyžaduje podporu a léčbu.
Pro mnoho vrcholových hokejistů představuje hokej nejen profesní kariéru, ale také způsob života a identitu. Jejich schopnost na ledě často určuje jejich hodnotu jako jednotlivců a je často jediným měřítkem, kterým se cítí, že mohou dokázat svou hodnotu. Tento neustálý tlak na výkon vede mnoho hráčů k pocitu, že musí neustále dokazovat svou hodnotu a schopnosti. Avšak, i přes veškerou slávu a úspěch, který mohou dosáhnout, mnozí hráči se stále potýkají s pocitem vnitřní prázdnoty a nedostatkem sebevědomí. Dokonce i ty největší úspěchy na ledě mohou být dočasnou náplastí na hlubokou emocionální ránu, která se často nikdy neuzdraví. Kokain se pak může stát lákadlem pro tyto hráče, kteří hledají únik před svými vlastními emocemi a pocitem méněcennosti. Jeho krátkodobé povznesení a pocit euforie mohou na chvíli zmírnit jejich vnitřní boj a umožnit jim zapomenout na své starosti a obavy. Nicméně, tento únik před realitou má pouze dočasný charakter a nakonec pouze prohlubuje jejich problémy.
Hokej jako sport přináší svým hráčům mnoho emocionálních vrcholů. Vstřelení gólu, vítězství v důležitém zápase či oslavovaný úspěch týmu jsou okamžiky radosti a slávy, které mohou hráči prožívat intenzivněji než jindy. Tyto vzrušující události uvolňují v mozku hráčů hormon dopamin, který je spojen s pocitem štěstí a odměny. Tato zdvojená dávka pozitivních emocí může být pro hráče neodolatelná, a to i mimo led. Touha po opětovném prožití těchto pocitů může hráče vést k hledání jiných způsobů, jak dosáhnout podobných pocitů euforie a vzrušení, včetně užívání kokainu. Avšak, zatímco hokej může poskytnout hráčům krátkodobé okamžiky štěstí, je důležité si uvědomit, že tyto pocity jsou dočasné a povrchní.
Sláva a popularita, kterou vrcholoví hokejisté zažívají, mohou být jako droga samy o sobě. Být známý a obdivován fanoušky přináší hráčům pocit uznání, sebeúcty a dokonce i pocit nadřazenosti. Tato sláva může být tak silná, že se stává touhou po stále větší pozornosti a uznání. Tyto aspekty následně při vytvořených deficitech a deprivacích z mládí, mohou fungovat jako sytící systém, který „uměle“ nasycuje jedince. Avšak, jako každá závislost, i touha po slávě má svou temnou stránku. Čím více se hráči zapojují do závodění o popularitu a uznání, tím více se mohou stávat zranitelnými vůči stresu, tlaku a nátlaku, které s sebou jejich sláva nese. Nedostatek pozornosti, kritika nebo dokonce pád ze slávy mohou způsobit pocit selhání a nejistoty. V tomto kontextu se kokain stává lákadlem pro hráče, kteří hledají další způsoby, jak udržet svou slávu a potlačit své obavy a pochybnosti. Krátkodobý pocit euforie a sebedůvěry, který kokain poskytuje, může být pro ně atraktivním prostředkem k úniku před realitou a k udržení jejich vnější fasády silného a úspěšného sportovce. Nicméně, tato závislost na slávě a popularitě má své limity a může mít vážné důsledky pro duševní i fyzické zdraví hráčů.
Profesionální hokejové ligy by měly přijmout přístup, který neodsuzuje, ale spíše podporuje hráče, kteří se potýkají se závislostí. To zahrnuje snahu o odstranění stigmatu spojeného se závislostí a poskytnutí dostatečných zdrojů a programů pro prevenci a léčbu. Kromě toho je důležité, aby hráči měli dostatek podpory od svých týmů a kolegů, ať už prostřednictvím otevřené komunikace ohledně duševního zdraví nebo přístupné a diskrétní pomoci. Nakonec je klíčové, aby hráči měli přístup k odborné lékařské pomoci a terapii, která jim pomůže překonat svou závislost a získat kontrolu nad svým životem. Vrcholoví hokejisté čelí mnoha výzvám, a závislost na kokainu je jen jednou z nich. Je na nás, jako společnosti, abychom jim poskytli podporu a prostředky, které potřebují k překonání této obtížné situace a k návratu k zdravé a produktivní kariéře na ledě. Klíčem k řešení této problematiky je prevence, včasná intervence a poskytnutí vhodné podpory pro hráče bojující s touto závislostí.
Foto: Unsplash
