Mgr. et Bc. Radek Němec

Poruchy příjmu potravy nejsou pouze otázkou nezdravých stravovacích návyků, ale jsou hluboce zakořeněným problémem, který má široké spektrum příčin a projevů. Často slouží jako způsob komunikace se světem a vyjadřování vnitřních bojů, které mohou být mnohem složitější než samotná strava. Tento problém je analogií k stromu, jehož skutečné kořeny a celkový les zůstávají skryté za ním. Pochopení tohoto širšího kontextu je klíčem k efektivnímu léčebnému přístupu. Závislostní chování je proces, při kterém se jedinec stává závislým na určitém chování, které mu přináší dočasné uspokojení nebo úlevu. V případě poruch příjmu potravy se toto chování soustředí na kontrolu nad jídlem, tělem a fyzickou aktivitou. Toto chování, kdy se může jednat jak o přejídání, omezení stravy či zvracení, definujeme také jako závislostní, stejně jako v případě návykových látek, je podporován uvolněním dopaminu, neurotransmiteru odpovědného za pocit odměny a motivace. Jakmile se závislostní chování stane normou, jedinec potřebuje stále více těchto „odměn“, aby dosáhl stejného pocitu uspokojení, což prohlubuje jeho závislost. Jedním z klíčových aspektů poruch příjmu potravy je, že často slouží jako způsob, jakým se lidé snaží komunikovat s okolním světem a vyjadřovat své vnitřní problémy, což znamená únik a či ventilaci od emocí a bytí sama se sebou. Mnoho lidí trpících poruchami příjmu potravy používá stravování jako prostředek, jak zvládat své pocity, vyjadřovat nesouhlas, kontrolovat chaos kolem sebe, nebo se vyhnout nepříjemným emocím. V tomto smyslu se poruchy přijmu potravy stávají jazykem, kterým jedinec mluví, když slova selhávají. Například osoba, která se cítí bezmocná nebo přehlížená, může vyjadřovat svůj vnitřní chaos a bolest tím, že se zaměří na kontrolu svého těla a stravy.

Sociální sítě, jako Instagram, neustále bombardují uživatele obrazy dokonalých těl a úspěšných životů. Tento tlak na dosažení určitého vzhledu a životního stylu může snadno přerůst v závislostní chování, kdy se lidé stávají posedlí touhou vypadat jako jejich idolové na obrazovce. Tento tlak vytváří ideál, kterého je těžké dosáhnout, a přitom je neustále posilován pozitivními reakcemi – „lajky“, komentáři a obdivem ostatních. Tento proces nejen zvyšuje závislostní chování, ale také přispívá k vytvoření falešného pocitu kontroly, kdy jedinec věří, že pokud dosáhne určitého vzhledu nebo výkonu, získá kontrolu nad svým životem a emocemi. Zotavení z poruchy příjmu potravy vyžaduje víc než jen změnu stravovacích návyků. Je třeba pochopit, že poruchy příjmu potravy jsou symptomem hlubších psychologických a emocionálních problémů. Je tedy nezbytné mluvit o psychoterapii.

Foto: Unsplash.com