Každý člověk má nějaké své rituály, které dodržuje, aniž by si toho byl vědom. Pokud jej ovšem obavy nutí rituály opakovat tak, až mu to komplikuje běžné fungování, pak nastává problém.

Obsedantně-kompulzivní porucha, neboli OCD (Obsessive-Compulsive Disorder), je řazena mezi úzkostné poruchy. Již z názvu vyplývá, že má dvě části: obsese a kompulze.

Obsese jsou přetrvávající a opakovaně se vracející  nutkavé myšlenky, které vedou k obavám nebo úzkosti. Jejich téma může být jakékoliv, od osobních záležitostí až po rozsáhlé úvahy (např. obava o zdraví naše i blízkých osob, ztráta sebekontroly, znečistění, válka apod.). Může mít i podobu obrazů nebo impulzů.

Nepohodu a napětí, kterou obsese způsobují se jedinec snaží vyrovnávat tzv. kompulzemi, tedy opakujícím se chováním, které má za cíl obsesi zmírnit nebo vyřešit. Samotný akt může mít mnoho podob (např. opakované mytí rukou, častá kontrola tepu, ale také činnost, která zdánlivě nesouvisí, např. určitý počet zaklepání na rám dveří při každém průchodu apod.).

Vzniká tak nekonečný koloběh obsesí, které člověka něčím straší, a po nich následujících kompulzí, jež mají obsese vyřešit.

OCD je rozšířená porucha, kterou trpí 2-3 % populace. Odbornou pomoc vyhledají lidé, kterým myšlenky a chování začnou bránit v běžném fungování, nebo kteří začnou trpět depresemi, což je běžné až u 80 % lidí s OCD.